Legends of Obojima

Konečně mě pustili na zkoušku dospělosti! Tedy, na podruhé, ale vůbec nerozumím, proč mě nechtěli pustit samotnou - vždyť z té první jsem si alespoň přinesla kamarády. Každopádně se mnou z vesnice úplně čirou náhodou šli stejným směrem i Gloop a Pamijux. Gloop po cestě pořád jen “meditoval” a Pami se trochu mračila, ale zase znala cestu do toho pobřežního “lidského” města. Lidé jsou moc zvláštní - rostou na nich chlupy jako na veverkách a divočácích. Hned první, koho jsme potkali, měl porostlou celou hlavu a část ramen a zad skoro jako veverčími chlupy. Říkal si Parafín, ale Pami se zlobila, když jsem se mu snažila představit. Očividně na něj už někdy narazila, když byla zaměstnaná v hlídce - říkala něco o pašování, ale tomu jsem moc nerozuměla. Gloop taky vypadal, že tomu moc nerozumí (ale občas si myslím, že Gloop nerozumí spoustě věcem).

A hned na to jsme potkali spirita! On tedy tvrdil, že je člověk, ale vůbec těm ostatním nebyl podobný. Měl jen jedno oko - ale né jako teta Kagu, co si ho vypíchla při Skákavém festivalu. Měl prostě jedno oko uprostřed tváře. Půlka jeho kůže je zbarvená do modra a druhá do červena. A navíc nemá chlupy jako ostatní. Vypadalo to, že se snaží přestěhovat veverky na jiný strom, tak jsem mu s tím trochu pomohla - být zadobře s duchy a spirity je moc důležité! Prý mu ale nemám říkat, že je to duch, ani ostatním. Možná, že je nějak očarovaný (on říkal tedy prokletý), takže jeho pravou podobu vidím jen já a ostatní vidí jen lida. Tedy, člověka.

Pak na nás začal mávat další z lidí. Pami vypadala, že ho také zná a ten Parafín mu říkal otče. Takže je to asi nějaký jeho příbuzný. Ale nepřišel mi příliš přátelský. Prý jestli bychom mohli zkontrolovat studnu nějaké lidské stařeny (Lara nebo Lada?). Že nám za to dá milodary, ať je to cokoliv, ale Parafínovi se to líbilo. Ti lidé stejně mají divná jména. Jen Parafín zní alespoň trochu Naku Naku.

Ta lidská stařena také nepůsobila moc přátelsky, ale když zjistila, že jsme ji přišli pomoci, dala nám zvláštní knedlíčky - které byly významně suché. Ve studni měla jen kamení a voda v potoce je prý divně zbarvená a chutná divně, což jsme si potvrdili, když jsme k němu dorazili (poznámka do budoucna - neochutnávat divnou vodu). Vyrazili jsme tedy proti jeho proudu - samozřejmě jsem šla v čele, aby mi neunikl žádný zajímavý příběh! Ale ouha! ze zákrutu na nás vyskočili dva kappové! Ještě mi stále nebylo po té vodě moc dobře, a tak mě jeden z nich popadl a nechtěl pustit. Gloop, Pami i ostatní se mi snažili pomoci, spirit dokonce zapálil nějak keř a přivolal okvětní lístky z okolních stromů na pomoc. Ale kappové si také přivolali posily. Chvíli trvalo, než se nám podařilo se jich zbavit.

Po boji jsme začali zkoumat, co tam ti kappové kappali - hehe - tedy kopali. Šla jsem se podívat kousek dopředu, jestli tam náhodou nečíhají další, ale ostatní mezitím objevili kamennou desku s nějakým symbolem a truhlici, částečně zakopanou v jámě v zemi. V té truhle bylo ruční bronzové zrcadlo, okraj mělo zdobený ptačími šlápotami. Podívala jsem se do něj s pomocí svých přátel, ale nic zvláštního mi na něm nepřišlo. Pan spirit ale tvrdil, že tam viděl nějakou…krajinu? Zatím nevíme, co to znamená, ale určitě je to počátek velkého příběhu!